Nikon F90 a F90x

19.9.2005 - ýMilan Skora - ěNco z historie

Technika stárne velmi rychle a to, co bylo ve své době posledním výkřikem, je dnes již "krásným starým strojem", i když dále aktivně slouží. Nikon F90 a hlavně F90x jsou jakýmsi etalonem své třídy a doby, v níž vznikly...

Nikon F90 (na americkém trhu nesl název N90) se objevil na trhu v roce 1992 jako nástupce typu F801s. Je to jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy (bajonet Nikon F), automatickým zaostřováním a možností automatické, programové i zcela manuální kontroly expozice. Pracuje s kinofilmem a obrazovým formátem 24 x 36 mm. Posun filmu je motorový, a to vpřed i zpět do kazety. Poměrně dost masivní tělo s rozměry 154 x 106 x 69 mm (š x v x h) a hmotností cca 755g (bez baterií a objektivu) má kovový základ, vnější díly jsou z odolného plastu. Dráha filmu i bajonet jsou samozřejmě z kovu.

& Proti svému předchůdci měla devadesátka vylepšeno hlavně měření světla a autofokus, značného zlepšení doznala i ergonomie těla. Měření světla obstarává vestavěný TTL expozimetr se třemi režimy – matricovým (8 segmentů), středovým (75% citlivosti expozimetru je soustředěno do kroužku o průměru 12 mm, zbylých 25% mimo tento kroužek) a bodovým (téměř 100% citlivosti expozimetru soustředěno do kroužku o průměru 3 mm ve středu hledáčku; jedná se tedy o pravé bodové měření, ne o žádnou napodobeninu, jaká se často objevuje u novějších přístrojů). Režimy měření světla je možno manuálně nastavovat bez ohledu na expoziční režim a zvolený mód je indikován na vnějším displeji přístroje. Je-li použit objektiv Nikkor D (nebo kompatibilní, např. Sigma D), automaticky se zapne tzv. 3D-Matrix, neboli měření, které správné expoziční hodnoty stanovuje ze 3 údajů: z jasu prostředí, kontrastu scény a vzdálenosti zaostřovaného objektu. Pokud není použit objektiv Nikkor D, je zvoleno pouze matricové měření pracující s jasem a kontrastem. Matricové měření obecně lze použít pouze s objektivy vybavenými CPU. Naměřené hodnoty (zejména v módu měření se zvýhodněným středem a v bodovém) lze zablokovat tlačítkem AE-L (zámek expozičních hodnot). Pracovní rozsah měření je od -1 EV do 21 EV při ISO 100 u matricového a středového režimu, v bodovém režimu pak 3 EV až 21 EV. Přístroj je vybaven čtečkou DX-kódu a automaticky nastavuje citlivost filmu v rozmezí 25 – 5000 ISO, manuálně lze nastavit citlivost materiálu od 6 do 6400 ISO. Korekce expozice je možno nastavovat v rozmezí ±5 EV v krocích po 1/3 EV.

ááíááí& Ovládací prvky jsou poměrně četné, ale dobře rozmístěné a uživatel si na ně relativně rychle zvykne. Všechna tlačítka jsou popsána na obrázcích vložených v tomto článku. Zajímavostí je tzv. rychlý reset nastavení, jehož lze docílit současným stiskem 2 tlačítek se zelenou tečkou – je to vhodné např. tehdy, potřebujete-li rychle udělat snímek a máte zcela nevhodné nastavení. Po stisku oněch tlačítek se přístroj nastaví na režim P, matricové měření a zruší se veškeré korekce, takže je z devadesátky velmi rychle automat, jímž může fotografovat opravdu každý. Hlavním informačním zdrojem o nastavení přístroje je vnější LCD – dostatečně velký a čitelný, kdykoli ho lze stiskem tlačítka osvětlit zeleně (F90) nebo modře (F90x). Na displeji jsou indikovány tyto údaje: expoziční čas a clona, expoziční režim, způsob měření světla, značka AF s prioritou ostření nebo spouště (AFF / AFR), značka Vari-Programu (Ps), režim blesku (stiskem tlačítka se symbolem blesku a otáčení kruhového voliče jej lze měnit), značka DX (po stisku tlačítka ISO se ukáže hodnota a při otáčení kruhového voliče ji lze ručně nastavit na jakoukoli hodnotu), expoziční korekce, režim posunu filmu, převíjení filmu, stav baterií, počet snímků a samospoušť, je-li aktivní. Všeobecně platí, že při stisku tlačítka na levé straně z pohledu fotografa (ISO, blesk, Mode, Drive aj.) a současném otáčení kruhovým voličem na pravé straně lze nastavovat veškeré myslitelné hodnoty a režimy.

Nikon F90 i F90x vyžadují pro svou práci baterie, a to 4 tužkové články typu AA. Jejich životnost samozřejmě závisí na konkrétním typu a kvalitě článků, na použitém objektivu, okolní teplotě a vlhkosti, ale v zásadě lze říci, že spotřeba těla je celkem malá. Alkalické baterie při 20°C vydrží cca 50 filmů o 36 obrázcích, při -10°C pak cca 10 rolí. Podobné je to u akumulátorů NiCd (40 / 16 rolí), výdrž přístroje vybaveného články NiMH je prakticky stejná jako při použití alkalických baterií. Odolnost těla i baterií je výborná, vše fungovalo i při teplotě asi -20°C. Dříve se často na různých fórech řešilo, zda je možno bez rizika používat články NiMH, ale praktické zkušenosti uživatelů i zpráva výrobce ukázaly, že se není čeho bát.

Autofokus má jeden křížový senzor (F801s měla jen lineární) s volitelnými rozsahy – širokým a bodovým. Tyto režimy lze opět nastavovat bez ohledu na expoziční režim a jsou indikovány na vnějším displeji přístroje i v hledáčku; pouze při připojení systémového blesku a jeho zapnutí je automaticky zvolen bodový režim zaostřování. Systém automatického zaostřování je řízen modulem Nikon CAM246. Ve srovnání s předchozími modely F801s a F4 je autofokus rychlejší a citlivější. Expozimetr i automatické zaostřování se zapíná polovičním stiskem spouště. Zaostřování má také několik volitelných režimů – ty základní jsou S (Single Servo AF), C (Continuous Servo AF) a M (Manual), kdy je motor AF vypnutý, ale elektronický dálkoměr pomocí šipek signalizuje, zda je zaostřeno před nebo za objekt. Správné zaostření je vždy v hledáčku signalizováno plnou tečkou (musí být ovšem použit objektiv s CPU); režimy se přepínají voličem vedle objektivu.

V režimu S panuje tzv. priorita ostření – nelze exponovat, dokud není objekt zaostřen (indikace v hledáčku). Dá-li se objekt do pohybu, je automaticky zvolen Focus Tracking: při polovičním stisku spouště se objeví v hledáčku 2 proti sobě mířící šipky, poté lze naplno stisknout spoušť a exponovat; pohybující se objekt by měl být ostrý (tady je ale Nikon trochu alibistický - v návodu uvádí, že "s některými objektivy může být pohybující se objekt mírně neostrý..."; které objektivy to jsou, už se ale nedozvíme). Dokud je lehce stlačena spoušť, zůstává Focus Tracking v chodu. Na rozdíl od novějších přístrojů má F90/F90x jen 1 zaostřovací bod, proto musíme pohybující se objekt tímto bodem sledovat; novější přístroje automaticky aktivují své zaostřovací body podle toho, kam se objekt pohybuje, což je výhodné hlavně z kompozičních důvodů. Jestliže se objekt zastaví, objeví se značka pro správné zaostření statického objektu a pro opětovnou aktivaci režimu Focus Tracking je nutno odtáhnout prst ze spouště a znovu ji lehce stisknout. V režimu S zůstává po správném zaostření na objekt zaostřování zablokováno a dokud je lehce stisknuta spoušť, lze měnit kompozici, aniž by přístroj přeostřoval jinam. Při zvolení režimu C je nastavena tzv. priorita spouště, lze tedy exponovat kdykoli, i když není zaostřeno, což je vhodné pro rychlé akce; přístroj zaostřuje do té doby, dokud je lehce stlačena spoušť; bez ohledu na to, zda je či není zaostřeno, lze exponovat.

V roce 1994 se objevila modifikace Nikon F90x (N90s), která přinesla velmi výrazné změny, a to takové, které posunuly devadesátku daleko směrem do profesionálního sektoru, a to zejména v oblasti přesnější kontroly expozičních hodnot. Model F90x se vyráběl asi do roku 2001. Dále se již budeme zabývat pouze modelem F90x; změny oproti F90 přehledně shrnuje následující tabulka.

ěšíěší& Expoziční režimy jsou tyto: M – manuální expozice (clona nastavována na objektivu, čas kruhovým voličem), A – předvolba clony (clona nastavena ručně na objektivu, čas automaticky dopočítán dle údajů expozimetru), S – předvolba času (čas pevně nastaven kruhovým voličem, clona na objektivu nastavena na maximální číslo, automatika dopočítá a nastaví správnou clonu) a P – programová expozice (kombinace clony i času nastavena automatikou, kruhovým voličem lze kombinace měnit při zachování správné expozice – tzv. Shift-Program). Kromě toho je Nikon F90 i F90x vybaven i tzv. Vari-Programem, pro jehož volbu je na těle přístroje zvláštní tlačítko Ps. Po jeho stisknutí a současném otáčení kruhovým voličem je možno nastavit jeden ze 7 programových režimů. Nejsou to ony zcela typické kreativní režimy, jež známe z řady nových zrcadlovek a vyspělých kompaktů, ale jde o něco jiného, poněkud pokročilejšího – ovšem stejně se nemohu zbavit dojmu, že je to věc, bez níž by se devadesátka docela klidně obešla (zkušenosti moje i mnoha jiných uživatelů svědčí o tom, že je to snad nejméně využívaná funkce přístroje). Režimy Vari-Programu jsou indikovány i na LCD a jde o toto: portrétní program (Po) pro ostrý objekt na neostrém pozadí, portrétní program s potlačením červených očí (rE), hyperfokální program (HF) pro zcela ostré podání celého obrazu, program pro fotografování krajiny (LA), siluetní program (SL) pro černou siluetu na světlejším pozadí, sportovní program (SP) a program pro fotografování detailů (CU). Jak už bylo řečeno, je celý tento režim téměř zbytečný, všeho lze pohodlně dosáhnout pomocí základních expozičních režimů. Nejpoužitelnější snad je siluetní program, který je stanoven skutečně dobře a siluetu zvládnete vyfotografovat opravdu rychle, bez dlouhého měření jednotlivých oblastí scény a následného počítání. Pokud je na přístroji základní zadní stěna, jsou symboly a odpovídající zkratky na této stěně zezadu natištěny.

Posun filmu je motorový s volitelným režimem indikovaným na LCD. Po založení filmu (vytažení konce filmu k červené značce, uzavření zadní stěny a plný stisk spouště) se film posune na 1. políčko. Lze nastavit posun po jednotlivých záběrech (S, single), rychlou (H, high) nebo pomalou (L, low) sérii; v režimu H jde o posun rychlostí 4.3 snímku za sekundu, v režimu L pak o 2 políčka filmu. Po exponování posledního políčka filmu není film automaticky přetočen do kazety, jak jsme zvyklí z novějších přístrojů, ale na LCD se objeví symbol END, ozve se pípnutí (je-li aktivováno) a zablokuje se spoušť. Film je nutno převinout zpět ruční aktivací motoru (kombinace 2 tlačítek); v základním provedení přístroje je film zatahován do kazety celý, v servisu lze na přání provést změnu a konec filmu může zůstávat venku z kazety. Taková změna je praktická např. při domácím zpracování ČB filmů nebo také v případě, že uživatel fotografuje na více filmů současně (což je ale poměrně výjimečný jev). Cena této úpravy činí v autorizovaném servisu Nikon asi 500 Kč.

& Hledáček je pevný, pentaprismatický (s hranolem). Je možno vyměnit matnice a v nabídce jsou 2 základní druhy – čirá matnice typu B (Brite View) s indikací kroužků středového a bodového měření a volitelných zón automatického zaostřování nebo matnice typu E, jež má kromě výše uvedeného také mřížku (velký pomocník při fotografování např. architektury). Zvětšení hledáčku je 0.78x při použití objektivu 50 mm zaostřeného na nekonečno, zobrazuje cca 92% obrazového pole. Hledáček má možnost použití dioptrických korekcí (upevněny závitem), nástavného okuláru a gumové očnice (Nikon DK-6), ale hlavně má elegantně vestavěný uzávěr, který zamezuje vnikání světla a tím vzniku chyb při měření a pořizování dlouhých expozic ze stativu, kdy fotograf zpravidla nestojí s okem u přístroje. Hledáčkový obraz je jasný a velký (to vynikne hlavně při srovnání s novějšími zrcadlovkami), velmi dobře lze ostřit i ručně. Pod hledáčkovým obrazem je malý displej, který je za denního světla osvětlován pomocí okénka nahoře na hranolu, při nízké hladině osvětlení je automaticky zapnuta zelená iluminace. Na hledáčkovém displeji je indikována řada údajů – stav zaostření, expoziční režim, expoziční čas včetně symbolu pro časy delší než 1 s, clona, počítadlo snímků, stav expozičních korekcí (jsou-li nějaké zvoleny), značka Shift-Programu a také signalizace nutnosti použití blesku a stav jeho nabití. I za dne lze displej rozsvítit pomocí tlačítka vedle okuláru (cca po 8 sekundách zhasne).

Příslušenství je četné a nutno poznamenat, že ne zrovna levné. Pomiňme nyní objektivy, to je záležitost ne na článek, ale na knihu. Velmi praktickým doplňkem je battery-pack Nikon MB-10, který kromě velkého zlepšení ergonomie celého systému nabízí pro F90x také vertikální spoušť (lze ji aretovat proti nechtěnému stisku), a tak lze snímky na výšku pořizovat skutečně pohodlně a bez obav z roztřesení. MB-10 samozřejmě pracuje s tužkovými bateriemi, lze ale vložit také alternativní držák lithiových baterií CR123A, které ovšem ve srovnání s tužkovými bateriemi mají skoro samé nevýhody – jsou drahé, nelze je koupit jinde než v prodejně fotopotřeb a jejich odolnost vůči mrazu je dost malá. Zatím jsem nikoho, kdo by se dobrovolně zřekl tužkových baterií ve prospěch CR123A, neviděl. Battery-pack se připevňuje na tělo F90x pomocí stativového závitu; dole na MB-10 je kovový závit pro stativ, takže ani se stativem není poté žádný problém.

ěě& Asi nejdůležitějším doplňkem, který z F90x dělá opravdu plně profesionální stroj, je multifunkční datová stěna Nikon MF-26, která výrazně rozšiřuje možnosti přístroje. Mezi její hlavní funkce patří tisk údajů do obrazu (volitelně datum, čas, expoziční hodnoty, číslo snímku, uživatelsky nastavený číselný údaj, časové pásmo). Tisk hodnot má nastavitelnou intenzitu, tuto funkci lze samozřejmě také zcela vypnout. Dále stěna umí např. sloučit tlačítka zámku expozice (AE-L) a zámku AF (AF-L) tak, že stiskem tlačítka AE-L se zablokuje i zaostřování, lze změnit režimy AF tak, že i v režimu S (Single Servo AF) platí priorita spouště a lze exponovat kdykoli, lze nastavit časovač expozice (např. že za určitý čas bude pořízeno X snímků), dostupná je i tzv. zaostřovací past (je předostřeno na určité místo a pokud do něj vstoupí pohybující se objekt, automaticky se exponuje snímek), ve všech režimech je dostupný bracketing, korekce blesku a také bracketing blesku, přibývá možnost multiexpozice a nejdelší expoziční čas může být ne 30 sekund, které umí přístroj sám o sobě, ale až 99 hodin, 59 minut a 59 sekund (to je ale jen teorie a prakticky nesmysl, protože by to nevydržely baterie, ovšem expozice o délce několika minut si lze představit celkem snadno). Této stěně bude v budoucnu věnován samostatný článek, neboť množství jejích funkcí i uživatelsky nepřátelské ovládání si o to přímo říkají. Existuje také datová stěna s označením MF-25, jež má pouze funkci světového času a tisku údajů do snímků. Stěny lze celkem jednoduše vyměňovat za pomoci malého šroubováku, jímž se povolí zajištění pantů zadní stěny; žádná jiná úprava není třeba.

Dalším možným doplňkem jsou matnice (typ B nebo E) – vyměnit je lze svépomocí, ovšem hodí se speciální pinzeta, která se prodává spolu s každou novou matnicí. Matnice z typu F801s je sice možno použít (vnější rozměry jsou stejné), ale nesouhlasí kroužky měřících zón a chybí značky pro režimy AF. Nikon F90 i F90x jsou vybaveny zásuvkou 10-pin pro připojení dálkové spouště a jiného příslušenství, takže – kromě připojení k externím zařízením (původně organizér Sharp s kartou Nikon Data Link, později PC s několika alternativními programy) – mohou být používány i 2 typy kabelové spouště: MC-30 (pouze spoušť s aretací ve stisknuté poloze) a MC-20 s časovačem a dalšími funkcemi částečně nahrazujícími stěnu MF-26. Bohužel jsou obě spouště velmi drahé (a v bazarech na ně nenarazíte), v řádech tisíců korun, výhodou však jistě je, že je lze používat pro všechny přístroje Nikon se zásuvkou 10-pin (F5, F6, F100, D1, D2). Je zde i možnost použití dálkového ovládání ML-3 (stejně kompatibilní s 10-pin), ale tam už je v současné době cena vyšší než náklady na pořízení bazarového těla.

ě& Uživatelské zkušenosti mám opravdu výborné, není nic, co bych F90x mohl vytknout, snad kromě autofokusu, který je pomalejší než u novějších přístrojů, ale není to nic, s čím by se nedalo žít. Poruchovost žádná, přístroj je provozně i mechanicky odolný, snad jediný zápor, který se projeví po delším čase intenzivního používání, je ten, že u šroubků, jimiž je připevněn svrchní kryt hranolu, se na plastu objeví krátké praskliny způsobené opakovaným (a trochu neopatrným) nasazováním a snímáním blesku. Není to však provozní závada, přístroj dále funguje bez problémů a praskliny se dále nešíří. Pro důkaz mechanické odolnosti těla mohu poskytnout malý příběh - v areálu zničené kladenské Poldovky jsem fotografoval ruiny, když můj N90s dostal přímý zásah kamenem ze vzdálenosti asi 20 metrů; Romům, kteří se živí kradením mědi z kabelů, se nelíbilo, že tam fotografuji... Přístroji se nestalo naprosto nic, i když jsem se o něj dost bál, dokud jsem neviděl vyvolaný film.

Je trochu problém s tím, do jaké třídy přístrojů vlastně F90 a F90x patří, pokud mluvíme pouze o samotném těle bez stěny MF-26 a battery-packu MB-10. Různé zdroje informací se liší, některé uvádějí, že přístroj patří mezi vyspělé amatérské modely, některé jej bez rozpaků řadí mezi profesionální stroje. Snad nejlepší rozdělení praví, že F90 byl velmi pokročilý amatérský přístroj, zatímco F90x již patří k profesionálům. Svého času se prodávala sada nazvaná Nikon F90x Professional, jež byla tvořena tělem, battery-packem MB-10 a stěnou MF-26 a název setu hovoří za vše, takto se jedná o systémový profesionální přístroj. Ostatně řada profesionálních fotografů F90x používá dodnes, byť třeba jen jako záložní tělo ke špičkovým modelům F5 či F6 nebo k DSLR D1 resp. D2.

Nyní přístroj pořídíte již jen z druhé ruky. Je pro to velmi vhodná doba, i velmi pokročilí a dobře vybavení fotografové přecházejí na digitální platformu, a tak se dají pořídit těla F90x ve stoprocentním stavu za příjemné ceny. Na co si dát pozor? Na jakékoli poškození lamel závěrky, poškrábanou přítlačnou destičku zadní stěny, na celkové opotřebení těla a jeho šrámy (prasklinky na hranolu jsou jen estetickou závadou, lze je tolerovat a na provoz nemají vliv), na stav bajonetu a také na to, aby všechny ovládací prvky fungovaly lehce a bez odporu, stejně jako uzávěr okuláru hledáčku. Pokud to bude možné, pořiďte si spíše F90x, třetinové kroky při nastavování expozice a možnost bez úprav používat battery-pack MB-10 za to rozhodně stojí.

& Nejnovější modely F90x z posledních sérií mají na spodní straně známý emblém „CE“ (znak evropské certifikační agentury); ty mají také zesílený plast na krytu hranolu, takže ani po intenzivním používání blesku hmota nepraská jako u starších exemplářů (mám opět důkaz v podobě těla F90x s tímto emblémem: plast je evidentně silnější a praskliny veškeré žádné). Na amerických modelech N90 či N90s znak „CE“ logicky nemá co dělat – ale přesto už jsem několikrát v různých bazarech viděl N90s s tímto znakem na spodní straně. Takovým exemplářům se zdaleka vyhněte, zpravidla jde o mutanta smontovaného z více kusů nebo o přístroj opravený po pádu, při němž se plastové kryty rozbily (a k tomu je potřeba opravdu velký náraz, takže si raději vyberte jiný kus). Ve své době se tělo F90x bez ostatních doplňků prodávalo za cca 36 tisíc korun, nyní velmi zachovalý kus pořídíte v bazaru asi za 6 až 8 tisíc korun. Za tuto cenu získáte výbornou kinofilmovou zrcadlovku, která bude sloužit ještě dlouhá léta. Pozor však na to, abyste měli kompatibilní objektivy - vše podstatné shrnuje tabulka (v souvisejících odkazech); pouze se nezmiňuje o objektivech Nikkor G (novější objektivy bez clonového kroužku) - ty je možno používat jen v režimu P nebo S a ani zdaleka nelze využít potenciál přístroje.