nikonlogo_i02
logo_planes
untitled
BuiltWithNOF
Logo_final

 

Objektiv s rozsahem zoomu 1:10, odpovídající rozsahu 38-380 mm klasického kinofilmového přístroje, to je jádro tohoto přístroje. S jedním dodatkem - je to optický stabilizátor. V zákulisí se hovoří o tom, že jde o stabilizátor vyvinutý Canonem; naopak, objektiv o stejných optických vlastnostech nalezneme v Canonu Pro-90. Námět pro neplodnou debatu na téma "kdo co vyrobil" - poté, co Olympus v únoru uzavřel dohodu s Kodakem naprosto otevřeně, ztrácejí tyto debaty přinejmenším příchuť tajuplnosti a senzačnosti (ano, s Kodakem - jde o dohodu,. z míž vyplývá, že si oba výrobě budou vyměňovat know-how, přičemž Olympus je silný v optice, Kodak v CCD; soudím, že nějaká taková nezveřejněná dohoda by mohla existovat již s Canonem - a výsledkem je objektiv použitý jak v C-2100, tak v Canonu Pro90.) . Zabývejme se tedy aparátem, který bez jakýchkoli pochyb sídlí v kategorii kvalitativní špičky - a svou cenou lehce nad 38 tisíc tam nebude trůnit jako nějaká nedostupná princezna. Chová se jako přítulná jednooká zrcadlovka: obraz pozorujeme elektronickým hledáčkem, takže máme dojem, že jde o skutečnou SRL - jako bychom se dívali do prismatického hledáčku nějakého klasického modelu Olympusu. Hned při prvním seznámení si vyzkoušíme zoom. Ovládá se páčkou pod spouští, takže ho ovládáme "spoušťovým prstem" - jak je tradicí u modelové řady dva a tři tisíce Olympusu, a jak to tradičně kritizuju (věřím, že v příští řadě bude od tohoto neblahého řešení upuštěno a já budu říkat "na moje slova došlo"). Zoom se pohybuje svižně - ostatně, jako všechno tento aparát dělá svižně: po zapnutí jím lze fotit o po vteřině a fous, aparát rychle zaostřuje (přirozeně, že rychleji při nastaveném širším ohnisku) a ukládá na kartu (SmartMedia). Samozřejmě, že nejvíce zvědav jsem byl na obrazové výsledky a na funkci stabilizátoru.

Aparát má totiž CCD o dvou milionech efektivních pixelů. Použití dvoumegového CCD (úhlopříčka půl palce) je diktováno vlastnostmi objektivu. Ten je vypočítán na použití v digitální fotografii. Z jeho posledního optického členu jdou paprsky prakticky rovnoběžně - to proto, aby dopadaly na CCD kolmo a tím se zajistí ideální zpracování ve světlocitlivých buňkách, které vězí v mikroskopických jamkách. Podobně je řešen objektiv čtyřmegového Olympusu E-10, ovšem tam se dostáváme do zcela jiné cenové kategorie. Takže, jaké výsledky má moderní dvooumegový CCD ?Jakmile snímáme kontrolní obrazec, výsledky odpovídají výkonu dvoumegových CCD z přelomu let 1999-2000. Ale obrazové výsledky, tedy vytištěné fotografie, jsou podstatně lepší. Ne všechno se dá zřejmě na diagramu změřit. Nemůžeme oddělovat čistě mechanické (v přeneseném smyslu) vlastnosti objektivu od schopností zpracování digitálního obrazu. Obrázky byly velmi dobře prokreslené, nedocházelo k žádným úletům v barevnosti (na př. modravé kontury u výrazných černých linií) - a v režimu nastavené vysoké citlivosti ISO 400 nebyl viditelný žádný rušivý šum.

Pokud jde o optický stabilizátor, jeho efekt je přesvědčivý. I se zoomem vyjetým naplno máte šanci udržet z ruky jednu desetinu vteřiny s dosti vysokou šancí na úspěch - zkoušel jsem i třetinu z ruky a vyšla z toho použitelná fotka!


Soustředil jsem se na nejnápadnější rys tohoto aparátu. Nelze ale opomenout, že jde o univerzálně použitelný přístroj v té nejlepší tradici Olympusu - tedy přístroj doslova systémový, schopný kooperace v širokém spektru použití. Svou koncepcí připomíná úspěšnou dvouapůltisícovku - zde lituji jen absence slotu pro karty CompactFlash. Oplývá důmyslnými funkcemi, jako je například možnost bodového proměřování a následného způměrování až osmi naměřených hodnot. Je možno připojit nejen externí blesk, ale i externí mikrofon a pořizovat takto hlasové poznámky. Nahrávání videosekvencí je dnes samozřejmostí u přístrojů vyšší třídy, stejně jako videovýstup na televizor, příjemný je samozřejmě i dálkový ovladač.

Pokud bych měl vyslovit nějaké výhrady, moc by jich nebylo. Elektronický hledáček odpovídá současné generaci těchto zařízení (zřejmě vyráběných jedinou, mně neznámou firmou) - rozlišitelnost je opravdu spíše orientační. Hlavní vypínač je umístěn pod kulatý volič funkcí vpravo nahoře - občas se o něco zadrhl a sám od sebe se aparát zapnul. Týž volič slouží i k resetu, tedy k návratu do továrního nastavení. Jde to na můj vkus příliš snadno. Ale to jsou opravdu bezvýznamné maličkosti ve srovnání s přednostmi aparátu s vynikajícími funkcemi za přijatelnou cenu.

(eff)

 

[Home] [Novinky v archívu] [Servisy a laborky] [Olympus C2100UZ] [Nikon D-70] [NIKON F-90] [Samsung] [Ostatní technika] [Jak fotit letadla] [Software] [Kontakt] [Air Forces] [Tvorba www] [Další odborné stránky]